Mama, I'm Coming Home ...

Ahoj!

Další týden utekl jako voda. Během něj jsem pokračoval v poznávání mojí nové, dánské rodiny. Obecně se říká, že Dánové jsou odtažití, odměření a podobně. Možná je na tom něco pravdy na začátku, ale jakmile vás lépe poznají a pustí vás k sobě blíž jsou to neuvěřitelně srdeční lidé, ochotní vám s čímkoliv pomoct. Za ten týden jsme se stačili povědět tolik věcí, oni vyprávěli o Dánsku, já o Čechách. A hodně jsme se i nasmáli. Opravdu si užívám hlavně chvíle, kdy společně večeříme. Už i já jsem vařil a naštěstí se mi dílo docela povedlo, takže mezinárodní kuchařská ostuda se o několik týdnů odkládá! :-) Strašně si cením té možnosti poznat Dánsko z téhle perspektivy. Povídáme si i dánsky, takže mám šanci se cvičit i v jazyce, což je paráda! O víkendu jsem byl dokonce pozván na brunch u příležitosti narozenin Gitte, na kterém se sešla celá rodina. Ačkoliv se o Dánech říká to, co už jsem napsal na začátku, tak mě všichni hned objímali, bavili se se mnou a nabízeli panáčka něčeho, co chutnalo jako dánský fernet. Opravdu jsem si to užil.

Škola jinak probíhá celkem normálně, zítra už nám končí jeden kurz, tak jsem zvědavej, co po nás budou chtít ke zkoušce.

Jo, tenhle týden jsem taky byl na super koncertě tady v Hørsholmu. Pěveckej sbor a symfonickej orchestr. Sice jsem jim nerozuměl ani slovo, ale bylo to pěkný. :-)

V pondělí bylo docela pěkně, tak jsem se vydal na menší projížďku po pobřeží a mým největším zážitkem z ní byl tuleň, který ležel na kameni nedaleko od břehu. Je to prý v téhle části Dánska docela rarita a já jsem ho ještě nikdy neviděl takhle zblízka.

Jinak dánské počasí, to je kapitola sama pro sebe. Největší jeho zrádností je jeho nepředvídatelnost. Je úplně normální, že se během dne vystřídají všechny druhy počasí, na které si jen dokážete vzpomenout. Takže bez deštníku není radno vycházet. Ale zase když svítí slunce, je to na pobřeží opravdu krásná podívaná.

Zítra v noci pak vyrážím na týden domů. Musím si přivézt nějaké teplejší oblečení a vybavit se na zimu! :-) Nakonec neletím, ale jedu autobusem, protože si zpátky chci vzít kopu věcí včetně saxofonu. Nevím, jestli by mi ho do letadla povolili! :-) Přestože jsem si myslel, že jsem koupil přímý lístek, nakonec se ukázalo, že musím v 6:30 ráno přestoupit v Berlíně. Doufám, že chytneme správnej trajekt a nebudem mít zpoždění. Berlín je sice super, ale tentokrát bych tam zůstal fakt nerad!! No, a v sobotu v poledne už budu (doufejme) v Praze.

Těším se, až vás uvidím!!!

Zatím mange hilsner fra Danmark.

http://www.youtube.com/watch?v=sMbbg0k4Xeo

Jak je důležité mít štěstí ...

Tak, a je tu říjen. Hrozně to utíká, už jsem v Dánsku více než měsíc. Ano, jen jeden měsíc, ale stalo se toho během něj tolik, že září 2012 aspiruje na vítěze v anketě zvané nejrušnější měsíc v mém životě.

Spousta věcí se neudála ze dne na den, ale protože jsem trochu pověrčivý, nechtěl jsem o nich předem referovat na blogu, abych to nezakřikl. Ale teď snad už mohu.

Už hned při prvních dnech v Dánsku jsem se seznámil s paní Leou Larsen. Je to osoba s velmi zajímavým životním příběhem, neboť jí v Dánsku zastihla sovětská okupace Československa a ona se zde rozhodla zůstat, ačkoliv skoro nic neměla. Nyní už tu žije mnoho let a má celkem 5 dětí, takže pěkně rozvětvenou rodinu, kterou jsem měl tu čest také poznat. Tohle setkání bylo určitě jedním z nejinspirativnějších, která jsem v životě zažil a nakonec mělo vliv na celý můj dosavadní život tady v Dánsku.

Tak jak to tedy bylo ...

Jak jsem zde už psal, tak jsem celé září bydlel v Kodani na ostrově Amager se slovenským párem. Nájem byl hrozně vysoký, ale v té době jsem byl rád, že alespoň mám kde bydlet, protože spousta studentů stále žije v hostelech. Sehnat ubytování v Kodani, obzvláště v září je nejen těžká, ale i velmi drahá záležitost. V bydlení jsem ale nebyl moc spokojený. Necítil jsem se tam v žádném případě jako doma a proto jsem celé dny trávil většinou v knihovně, protože čtení máme pořád hodně. Říkal jsem si, že to není zrovna nejlepší začátek, protože až tady jsem zjistil, jak moc je důležité mít místo, kterému říkáte domov. Kdoví, jak by to se mnou dopadlo, kdybych se nepotkal s paní Laursen, protože občas toho na mě bylo už opravdu dost.

Teď už taky vím, jak velkou roli hrají v životě člověka štěstí a náhody. A já štěstí opravdu měl. Paní Laursen je naprosto obdivuhodným aktivním člověkem. Pomáhala mi s registrací na dánských úřadech, s obstaráním kola a mnoha dalšími věcmi. Nikdy jí asi nebudu moci dostatečně poděkovat za to, co pro mě udělala. Když slyšela, jak vysoké nájemné platím, tak mi hned začala pomáhat i s hledáním nějakého jiného bydlení. Ale na kolej jsem naprosto neměl šanci a na byty se v Kodani taky stojí fronty. A v tomhle momentě hrála náhoda hlavní roli. Lea byla někdy během září na návštěvě u rodičů dívky jednoho ze svých synů, kteří žijí nedaleko od ní v městečku Hørsholm severně od Kodaně. Jejich syn a dcera se paradoxně odstěhovali na koleje a oni tak měli v domě volný pokoj. Když slyšeli, co platím v Kodani, zdálo se jim to moc a nabídli paní Laursen, že bych u nich mohl bydlet mnohem levněji.

Za týden potom jsme k nim jeli na seznamovací návštěvu. Hned na první pohled mi oba padli do oka, ale byl jsem nervózní z toho, jaký dojem jsem udělal já. Snad i ta kytice, co jsem koupil, zapůsobila a já tak mohl najít místo, kde se cítím opravdu doma. Nastěhoval jsem se 1. října. Bydlím v krásném domě se zahradou plnou ovocných stromů, takže si každé ráno trhám jablka do ovesných vloček. Kousek od domu je jedno z nejkrásnějších pobřeží v celém Dánsku. S Gitte a Jakobem jsme se navíc domluvili, že se budeme vzájemně střídat ve vaření a tak spolu asi budeme asi docela často večeřet. Už jen těch pár společných večeří, které jsem za tu chvíli, co tu jsem absolvoval bylo úžasnou příležitostí k tomu sdílet mezi sebou zkušenosti a zážitky. Jsem si jist, že postupem času mi to pomůže poznat Dánsko opravdu do hloubky. A navíc je to ideální příležitost ke trénování dánštiny. U stolu vždycky tak plynule přecházíme z dánštiny do angličtiny a naopak. Doufám, že si budeme rozumět i nadále. Jsem u nich moc spokojený.

Jen malá ilustrace toho, jak moc je v životě důležité štěstí ...

Těsně předtím, než jsem nastěhoval do nového bydlení, pozvala mě paní Lea Laursen na oslavu narozenin jednoho ze svých synů. Byl to naprosto úžasný večer. Další střípek do mozaiky mého poznávání Dánska. Myslím, že poznávat kulturu cizí země nejen jako pozorovatel, ale taky jako aktivní účastník toho, co se děje, je prostě nenahraditelné. Navíc jsem tam poznal spoustu skvělých lidí. Budu rád, když zůstaneme v kontaktu i do budoucna.

Povedla se mi taky věc, o které jsem si zpočátku myslel že je úplně mimo realitu. Podařilo se mi získat stáž na Velvyslanectví ČR v Kodani, přestože jejich původní stanovisko bylo, že se stážisty nepočítají. Po rozhovoru se zástupcem velvyslance, o kterém jsem psal v jednom z předchozích příspěvků jsem dostal za úkol zpracovat článek v dánských novinách Politiken do reportu pro české ministerstvo zahraničí. Tak jsem to doma udělal a ani jsem nečekal tak pozitivní reakci. No, prostě to vyšlo, jsem moc rád. Přecejen ten rok dánštiny na Karlovce nebyl zbytečný. Mojí prací bude vlastně to samé. Budu pročítat dánský tisk a hledat informace, zajímavé pro Českou republiku. Takže taková malá špionáž. :-D Měsíc potrvá, než mi na ministerstvu zahraničí vyřídí žádost a udělají nějaké bezpečnostní prověrky, takže oficiálně asi nastoupím od listopadu. Zatím tak chodím na ambasádu neoficiálně pomáhat při různých akcích, z nichž některé jsou hodně zajímavé.

Hodně mi tu chybí hudba. Nemám tady saxofon a tak jediné hudební vyžití mi zatím poskytuje sbor, do kterého jsem se přihlásil. Zpívám bas. :-D Až sem pojedu zpět, určitě si ale vezmu saxofon a budu hledat kapelu. Kdyby se i to podařilo, bylo by to úžasné.

Mějte se na jihu dobře. Už se na vás těšim.

Danmark er et dejligt land. ( připojuji odkaz na jednu z kultovních dánských hudebních skupin :-))

http://www.youtube.com/watch?v=Rmt7gS0N5Fo