Zpět na místě činu

Tak se zdá, že žádná moje cesta do Dánska se neobejde bez vzrušení. Po loňské eskapádě na kodaňském letišti to však tentokrát začalo už Praze na Florenci. Po nástupu do autobusu jsem se užuž radoval, že budu sedět celou cestu sám. Čekali jsme ale ještě na příjezd spoje z Košic. Po jeho příjezdu moje nadšení hodně rychle vyprchalo, jelikož všechna místa kolem mě zabrala velká romská rodina, navíc mluvící ukrajinsky. Proti tomu nic, jenže byli tak neuvěřitelně hluční, že jsem si už někde u Lovosic vyjednával se stevardkou přesazení. Naštěstí se to podařilo a já skončil na dvousedadle, kde jsem seděl sám, takže po cestě se bylo možné naštelovat do polohy, která alespoň vzdáleně připomínala tu, ve které lide obvykle spí. Cesta, jejíž závěrečná část probíhala na palubě trajektu Princesse Benedikte pak už probíhala celkem v klidu a já tak mohl v 7:00 ráno vystoupit v Kodani. Obtěžkán dvěma kufry a batohem jsem přemýšlel co dál. Na pár dní, než se mi podaří najít si ubytování se mi podařilo domluvit spaní u jedné známé mojí kmotry. Je to moc milá dáma. V Dánsku už žije dlouho a dokonce se tu i vdala. Bydlí ale asi 45 vlakem na sever od Kodaně. Nechtělo se mi tam chodit takhle brzy ráno, a tak jsem se rozhodl podívat se v centru na některá místa, kde jsem byl už loni.
Svou procházku jsem ale asi po hodině vzdal, protože ty kufry se prostě nedaly unést. Ale asi budu mít ještě mnoho příležitostí prozkoumat město pořádně.
Nakonec jsem tedy skončil na hlavním nádraží, kde jsem hacknul internet v McDonaldu.Po špekulování nad tím, jakou jízdenku si koupit( nechtělo se mi věřit, že by byla tak šíleně drahá - ale byla), jsem se konečně vydal směr Kokkedal. Cestování, to je holt jedna z nejdražších věcí v Dánsku.
Teď tedy bydlím u paní Thorsen, která byla tak hodná, a na pár dní mě u sebe nechala. Hledání bytu mě čeká v nejbližších dnech, tak držte palce, ať nenaletím.
Dneska začaly introduction days, ale o tom až někdy přístě.
Mějte se fajn a stay tuned.
Z.

Vzhůru na sever

Už je to více než jeden rok, co se na tomhle blogu objevil poslední příspěvek. Mnoho věcí se za ten rok změnilo, opravdu mnoho. Dánsko, hlavní zdroj témat pro moje zdejší příspěvky, však zůstalo důležitým pro moje další životní kroky. Tentokrát ale jde o krok, který celý můj dosavadní život změní od samotných jeho základů. Dánské království se stane mým druhým domovem, doufejme, že na další dva roky. Tak dlouho totiž potrvá studium, které bych tu rád strávil. Rád bych si i po dlouhých letech pamatoval, jak celá tahle moje severská anabáze probíhala. A to je vlastně i tím důvodem, proč jsem začal psát tenhle blog. Budu moc rád, když si ho přečtete i vy. Mohl by pomoci třeba těm, kteří sami zahraniční studium plánují. Postupem času bych sem chtěl dat nejaké info, jak jsem se k tomu dostal já sám. A nebo pokud vás zajímá to, jak to vypadá, když člověk opustí pokojné vody domova, překročí hrsnice a staví se na vlastní nohy (což je v mém případe přece jen trochu nanesené), tak jste tu správně.

A teď, autobus už se nezadržitelně žene k  našim severním hranicím a moje největší životní dobrodružství začíná ...

Vítejte na palubě.

Z.