středa 7. listopadu 2012

Fotožurnál: Moje cesta do školy

Ahoj vy tam na jihu. Omlouvám se za trestuhodnou absenci příspěvků na blogu. Je toho ale teď tolik do školy, že na nějaký kreativní psaní mi nějak nezbývá mozková kapacita. Proto jsem se dneska rozhodl pojmout svůj příspěvek jako takovou malou fotoreportáž z mojí cesty do školy. :-) Tak snad se vám bude líbit.
 Nejpopulárnější dopravní prostředek v Dánsku!
Hørsholm.


Přesedláme z kola na vlak.

 Kodaňské metro jezdí bez řidiče!
 Copenhagen Business School
 Moderní architektura.
 Knihovna.

čtvrtek 11. října 2012

Mama, I'm Coming Home ...

Ahoj!
Další týden utekl jako voda. Během něj jsem pokračoval v poznávání mojí nové, dánské rodiny. Obecně se říká, že Dánové jsou odtažití, odměření a podobně. Možná je na tom něco pravdy na začátku, ale jakmile vás lépe poznají a pustí vás k sobě blíž jsou to neuvěřitelně srdeční lidé, ochotní vám s čímkoliv pomoct. Za ten týden jsme se stačili povědět tolik věcí, oni vyprávěli o Dánsku, já o Čechách. A hodně jsme se i nasmáli. Opravdu si užívám hlavně chvíle, kdy společně večeříme. Už i já jsem vařil a naštěstí se mi dílo docela povedlo, takže mezinárodní kuchařská ostuda se o několik týdnů odkládá! :-) Strašně si cením té možnosti poznat Dánsko z téhle perspektivy. Povídáme si i dánsky, takže mám šanci se cvičit i v jazyce, což je paráda! O víkendu jsem byl dokonce pozván na brunch u příležitosti narozenin Gitte, na kterém se sešla celá rodina. Ačkoliv se o Dánech říká to, co už jsem napsal na začátku, tak mě všichni hned objímali, bavili se se mnou a nabízeli panáčka něčeho, co chutnalo jako dánský fernet. Opravdu jsem si to užil.
Škola jinak probíhá celkem normálně, zítra už nám končí jeden kurz, tak jsem zvědavej, co po nás budou chtít ke zkoušce.
Jo, tenhle týden jsem taky byl na super koncertě tady v Hørsholmu. Pěveckej sbor a symfonickej orchestr. Sice jsem jim nerozuměl ani slovo, ale bylo to pěkný. :-)
V pondělí bylo docela pěkně, tak jsem se vydal na menší projížďku po pobřeží a mým největším zážitkem z ní byl tuleň, který ležel na kameni nedaleko od břehu. Je to prý v téhle části Dánska docela rarita a já jsem ho ještě nikdy neviděl takhle zblízka.
Jinak dánské počasí, to je kapitola sama pro sebe. Největší jeho zrádností je jeho nepředvídatelnost. Je úplně normální, že se během dne vystřídají všechny druhy počasí, na které si jen dokážete vzpomenout. Takže bez deštníku není radno vycházet. Ale zase když svítí slunce, je to na pobřeží opravdu krásná podívaná.
Zítra v noci pak vyrážím na týden domů. Musím si přivézt nějaké teplejší oblečení a vybavit se na zimu! :-) Nakonec neletím, ale jedu autobusem, protože si zpátky chci vzít kopu věcí včetně saxofonu. Nevím, jestli by mi ho do letadla povolili! :-) Přestože jsem si myslel, že jsem koupil přímý lístek, nakonec se ukázalo, že musím v 6:30 ráno přestoupit v Berlíně. Doufám, že chytneme správnej trajekt a nebudem mít zpoždění. Berlín je sice super, ale tentokrát bych tam zůstal fakt nerad!! No, a v sobotu v poledne už budu (doufejme) v Praze.
Těším se, až vás uvidím!!!

Zatím mange hilsner fra Danmark.

http://www.youtube.com/watch?v=sMbbg0k4Xeo

čtvrtek 4. října 2012

Jak je důležité mít štěstí ...


Tak, a je tu říjen. Hrozně to utíká, už jsem v Dánsku více než měsíc. Ano, jen jeden měsíc, ale stalo se toho během něj tolik, že září 2012 aspiruje na vítěze v anketě zvané nejrušnější měsíc v mém životě.
Spousta věcí se neudála ze dne na den, ale protože jsem trochu pověrčivý, nechtěl jsem o nich předem referovat na blogu, abych to nezakřikl. Ale teď snad už mohu.
Už hned při prvních dnech v Dánsku jsem se seznámil s paní Leou Larsen. Je to osoba s velmi zajímavým životním příběhem, neboť jí v Dánsku zastihla sovětská okupace Československa a ona se zde rozhodla zůstat, ačkoliv skoro nic neměla. Nyní už tu žije mnoho let a má celkem 5 dětí, takže pěkně rozvětvenou rodinu, kterou jsem měl tu čest také poznat. Tohle setkání bylo určitě jedním z nejinspirativnějších, která jsem v životě zažil a nakonec mělo vliv na celý můj dosavadní život tady v Dánsku.
Tak jak to tedy bylo ...
Jak jsem zde už psal, tak jsem celé září bydlel v Kodani na ostrově Amager se slovenským párem. Nájem byl hrozně vysoký, ale v té době jsem byl rád, že alespoň mám kde bydlet, protože spousta studentů stále žije v hostelech. Sehnat ubytování v Kodani, obzvláště v září je nejen těžká, ale i velmi drahá záležitost. V bydlení jsem ale nebyl moc spokojený. Necítil jsem se tam v žádném případě jako doma a proto jsem celé dny trávil většinou v knihovně, protože čtení máme pořád hodně. Říkal jsem si, že to není zrovna nejlepší začátek, protože až tady jsem zjistil, jak moc je důležité mít místo, kterému říkáte domov. Kdoví, jak by to se mnou dopadlo, kdybych se nepotkal s paní Laursen, protože občas toho na mě bylo už opravdu dost.
Teď už taky vím, jak velkou roli hrají v životě člověka štěstí a náhody. A já štěstí opravdu měl. Paní Laursen je naprosto obdivuhodným aktivním člověkem. Pomáhala mi s registrací na dánských úřadech, s obstaráním kola a mnoha dalšími věcmi. Nikdy jí asi nebudu moci dostatečně poděkovat za to, co pro mě udělala. Když slyšela, jak vysoké nájemné platím, tak mi hned začala pomáhat i s hledáním nějakého jiného bydlení. Ale na kolej jsem naprosto neměl šanci a na byty se v Kodani taky stojí fronty. A v tomhle momentě hrála náhoda hlavní roli. Lea byla někdy během září na návštěvě u rodičů dívky jednoho ze svých synů, kteří žijí nedaleko od ní v městečku Hørsholm severně od Kodaně. Jejich syn a dcera se paradoxně odstěhovali na koleje a oni tak měli v domě volný pokoj. Když slyšeli, co platím v Kodani, zdálo se jim to moc a nabídli paní Laursen, že bych u nich mohl bydlet mnohem levněji.
Za týden potom jsme k nim jeli na seznamovací návštěvu. Hned na první pohled mi oba padli do oka, ale byl jsem nervózní z toho, jaký dojem jsem udělal já. Snad i ta kytice, co jsem koupil, zapůsobila a já tak mohl najít místo, kde se cítím opravdu doma. Nastěhoval jsem se 1. října. Bydlím v krásném domě se zahradou plnou ovocných stromů, takže si každé ráno trhám jablka do ovesných vloček. Kousek od domu je jedno z nejkrásnějších pobřeží v celém Dánsku. S Gitte a Jakobem jsme se navíc domluvili, že se budeme vzájemně střídat ve vaření a tak spolu asi budeme asi docela často večeřet. Už jen těch pár společných večeří, které jsem za tu chvíli, co tu jsem absolvoval bylo úžasnou příležitostí k tomu sdílet mezi sebou zkušenosti a zážitky. Jsem si jist, že postupem času mi to pomůže poznat Dánsko opravdu do hloubky. A navíc je to ideální příležitost ke trénování dánštiny. U stolu vždycky tak plynule přecházíme z dánštiny do angličtiny a naopak. Doufám, že si budeme rozumět i nadále. Jsem u nich moc spokojený.
Jen malá ilustrace toho, jak moc je v životě důležité štěstí ...
Těsně předtím, než jsem nastěhoval do nového bydlení, pozvala mě paní Lea Laursen na oslavu narozenin jednoho ze svých synů. Byl to naprosto úžasný večer. Další střípek do mozaiky mého poznávání Dánska. Myslím, že poznávat kulturu cizí země nejen jako pozorovatel, ale taky jako aktivní účastník toho, co se děje, je prostě nenahraditelné. Navíc jsem tam poznal spoustu skvělých lidí. Budu rád, když zůstaneme v kontaktu i do budoucna.
Povedla se mi taky věc, o které jsem si zpočátku myslel že je úplně mimo realitu. Podařilo se mi získat stáž na Velvyslanectví ČR v Kodani, přestože jejich původní stanovisko bylo, že se stážisty nepočítají. Po rozhovoru se zástupcem velvyslance, o kterém jsem psal v jednom z předchozích příspěvků jsem dostal za úkol zpracovat článek v dánských novinách Politiken do reportu pro české ministerstvo zahraničí. Tak jsem to doma udělal a ani jsem nečekal tak pozitivní reakci. No, prostě to vyšlo, jsem moc rád. Přecejen ten rok dánštiny na Karlovce nebyl zbytečný. Mojí prací bude vlastně to samé. Budu pročítat dánský tisk a hledat informace, zajímavé pro Českou republiku. Takže taková malá špionáž. :-D Měsíc potrvá, než mi na ministerstvu zahraničí vyřídí žádost a udělají nějaké bezpečnostní prověrky, takže oficiálně asi nastoupím od listopadu. Zatím tak chodím na ambasádu neoficiálně pomáhat při různých akcích, z nichž některé jsou hodně zajímavé.
Hodně mi tu chybí hudba. Nemám tady saxofon a tak jediné hudební vyžití mi zatím poskytuje sbor, do kterého jsem se přihlásil. Zpívám bas. :-D Až sem pojedu zpět, určitě si ale vezmu saxofon a budu hledat kapelu. Kdyby se i to podařilo, bylo by to úžasné.
Mějte se na jihu dobře. Už se na vás těšim.

Danmark er et dejligt land. ( připojuji odkaz na jednu z kultovních dánských hudebních skupin :-))





úterý 25. září 2012

Na kole po Kodani ... På cyklen i København

Ahoj, tak se zase po nějaké době hlásím ze severu. Už jsem vás nějak ve stručnosti seznámil se školou a jejím systémem. Další info bude následovat, podle toho, jak se školní rok bude vyvíjet. :-) Chtěl bych sem postupem času dát mnohem více fotek, ale teď v Dánsku nemám foťák a iPad nefotí nic moc. Můj mobil, který má fotoaparát na celkem slušné úrovni se ale začal extrémně rychle vybíjet, takže s ním toho taky moc nevyfotím. 13. října ale pojedu na týden do Čech a zpátky do Dánska bych si rád kromě HODNĚ teplého zimního oblečení vzal i nějaký ten foťáček, takže pak můj blog doprovodí konečně pořádný fotožurnál. :-)
Září se pomalu chýlí ke konci, začíná podzim. V Dánsku to znamená hodně častý déšť, mraky, a vítr vanoucí od moře. Alespoň o ostrově Amager, kde bydlím, to platí stoprocentně. Vítr, obzvláště v kombinaci s deštěm a jízdou na kole je obzvláště zákeřný. Přesto ale i v tom největším dešti vidíte spousty Dánů, jak si to štrádují ulicemi Kodaně na kole. Každý den v Kodani prý vyrazí na kole do ulic přes půl milionu lidí, a to už je něco. Kola jsou všude, opřená o ploty, o stromy, ve stojanech nebo prostě jen tak položená na chodníku. Nejnezvyklejší pohled pro Čecha je, když vidíte na kole pečlivě upraveného manažera v obleku či dámu v šatech a v botách s vysokými jehlovými podpatky, ještě lépe v minisukni. A nebo rodiče, jak vezou své děti do školy v kole zvaném Christiania (viz. obrázek). Člověk se ale musí v té džungli naučit jezdit. Každou chvíli na vás někdo zvoní, předjíždí zprava zleva, červená na speciálních semaforech pro cyklisty je mnohdy jen informativní a podobně. Existují taky určitá gesta, která ostatní cyklisty informují, co máte zrovna v plánu. Myslím, že něco takového lze zažít asi jedině v Kodani a Amsterdamu a každému bych doporučovat to vyzkoušet. Člověk se sice občas musí proplétat mezi chodci, auty, autobusy, ale v drtivé většině tu mají cyklisté vyhrazený speciální pruh. Je to úplně jiné, než když se o víkendu vyrazíte projet na kole v Čechách. Obzvlášť když je ráno pěkně a nad Kodaní vychází slunce, tak je to moc pěkný pohled. Vídíte až za moře do Švédska.
Já sám to mám do školy asi půl hodinky na kole, takže se docela projedu. Jezdím přes legendární zvedací most Langebro, kolem světoznámého zábavního parku Tivoli, náměstí Rådhuspladsen, hlavního nádraží a pak už do strmého kopce na Frederiksberg, kde je moje škola. Strmý kopec znamená v Dánsku asi takový výškový rozdíl, jako máte mezi spodní a vrchní částí Václavského náměstí, takže opravdová vrcholová prémie! :-) No, alespoň svaly nezahálí, když trávím tolik času v knihovně. Uvidíme, jak nadšený cyklista budu, až začne zima, déšť a studený vítr. Moje kolo navíc disponuje poměrně dost tvrdým sedlem, takže moje zadnice, nezvyklá na každodenní šlapání, už mě po tom měsíci docela dost pobolívá, abych k vám byl upřímný! :-) Navíc jsem chtěl vypadat jako Dán, a tak jsem si při jedné ranní vyjížďce do školy zapnul iPod, volume up, hudba nahlas do uší. Jenže se mi sluchátka zapletla do kola a tak můj originální Apple výrobek utrpěl velmi vážné, skoro až smrtelné poškození. To sum up, můžu být rád, že funguje alespoň jedno sluchátko, jelikož to druhé skončilo rozšmelcované v ozubeném kole. IPad to ale přežil! Sláva!! No, musím počítat s oběťmi.
V Čechách se tento týden slaví svátek Sv. Václava. Ve čtvrtek tak česká ambasáda pořádá setkání Čechů žijících v Kodani spojené s promítáním filmu, tak tam vyrazím. Už přijali moji registraci, takže suit up a hurá na diplomatickou půdu. Svým způsobem se tak zase vrátím do Čech, neboť půda pod velvyslanectvím nepodléhá dánské jurisdikci a je tak vlastně takovým malým českým územím.
Musím se taky pochlubit, dnes jsem si uvařil docela dobré jídlo. Vepřové s rýží a smetanovo-pepřovou omáčkou. Jinak ale probíhá dieta s názvem self cattered ubytování(promiň Helčo, tohle jsem si musel vypůjčit). No jsem zvědav, až se doma zvážím. :-D Moje dnešní praní taky probíhalo dost svérázným způsobem! Přátelé, vám, kterým ještě doma vaří a pere maminka nebo tatínek, važte si toho! :-)
Mějte se v Čechách pěkně, užívejte si hezkého počasí. :-) Zase se přihlásím.



Mange hilsner fra København!

středa 19. září 2012

Kdo nás vlastně učí?

Ahoj. Tak tekl další týden od mého posledního příspěvku. Docela to letí a já ani nestíhám psát tak často, jak jsem si na začátku předsevzal. Ale slibuju, že se do budoucna zlepším.
Poslední týden jsem strávil opět hodně studijně. Musím se pořádně adaptovat na zdejší systém, zatím mě to stojí hodně času i sil. Večer padnu do postele a spím jako miminko.
Dnes bych Vás chtěl seznámit s profesorským sborem. Už jsem se měl tu možnost seznámit téměř se všemi svými učiteli. Je to vskutku různorodá a mezinárodní skladba. Na International Political Economy máme dokonce tři učitele. Dána, Švédku/Francouzku a Itala. Myslím, že bude hodně zajímavé sledovat, jak se jejich přístup ke studentům třeba liší v závislosti na zemi, odkud jsou. Na International Business Strategy máme Nizozemce, který dřív učil na univerzitě v Groningenu. No a na International Economic Law máme ruského učitele, který dřív působil na University of Cambridge. Jeho učební styl a přístup se mi zatím líbí ze všech nejvíc. No, jak vidíte, mezinárodní aspekt je u mého oboru přítomen jak ne studentské, tak na učitelské straně. Jsem zvědav, jak to bude fungovat. :-)
Tolik stručně pro dnešek, za chvíli mě čeká první zkouška školního sboru na který se možná přihlásím, tak mi držte palce. Příště se snad rozepíšu víc.
Zdravím dolů na jih.:-)


úterý 11. září 2012

Jak se učí v Dánsku Vol. I

Tak už je to zase skoro týden, co jsem nic nepsal. Důvod je prozaický, nebyl moc čas. Je to docela náročné, zvykat si na úplně nový učební systém, než jaký znám z Čech. V Dánsku strávíte mnohem méně času ve škole, ale o to více v knihovně při samostudiu a přípravu na přednášky. Já budu mít tenhle semestr celkem 3 kurzy (ano, pokud porovnáme s VŠE, je to velmi málo). Budu chodit na International Business Strategy, International Political Economy, Fundamentals of International Economic Law a dále na speciální projektový seminář v závěrečné části semestru, který je poměrně intenzivní a asi zabere hodně času. Hodiny probíhají také úplně jinak, než jak je zvykem v Čechách. Předpokládá se, že na ně student přijde připraven, a přečte si, co bylo zadáno (většinou tak 50-100 stran). Učitelův vlastní výklad pak zabírá jen část hodiny. Zbytek je věnován diskusi o přečtených článcích,klíčových aktuálních tématech nebo skupinové práci, která se na závěr hodiny prezentuje. Dost odlišné od Čech, nemyslíte? Nějaký čas mi asi potrvá, než se se vším srovnám a začnu se lépe orientovat v tom, jaké a kolik poznámek si dělat a podobně. Snad to budu zvládat. Oproti většině spolužáků mám totiž i lehký deficit v angličtině. Kdo má zkušenost, jak skvěle anglicky mluví Dánové, Nizozemci, Norové, Finové, tak mi asi dá za pravdu. Běžné čtení, mě asi stojí víc času než výše zmíněné spolužáky nemluvě o tom, jak jsou na tom rodilí mluvčí - Britové, Američané, Kanaďané a Australané, kteří tu se mnou také studují. No, budu se muset bezesporu snažit ... Na našem oboru jsem jediný Čech. Vůbec nás je tady málo z východní Evropy. Kromě mě je tu ještě Polka, Maďar, Ukrajinec a Bulhar. A to je všechno. Zbytek třídy tvoří lidé z všech částí světa, které si jen dovedete představit. Nejvíce tedy z Evropy, ale třeba i z arabských zemí, Afghánistánu, Etiopie, Namibie a tak dále a tak dále. Je to vskutku pořádný národnostní kotel. Hodně inspirativní. Můžeme se mezi sebou dělit o zkušenosti, které máme z našich zemí a kultur. Tohle mezinárodní prostředí je pro náš obor hodně typické.
Další událostí, která mě hodně zasáhla byla párty na zahájení nového semestru. Konala se přímo ve škole. Celá se na jeden večer proměnila v místo plné barů, různých DJs a tanečních parketů. Nebylo tam k hnutí, opravdu velkolepá akce, kterou by asi v Čechách nikdy nikdo nedovolil.
Svůj první volný víkend jsem pak kromě obligátního čtení věnoval taky projížďce po okolí mého bytu. Chtěl jsem si užít jednoho z posledních letních dnů tady a tak jsem vyrazil na největší kodaňskou pláž na ostrově Amager, tedy vlastně tam, kde bydlím. Je to asi sen mnoha, bydlet 10 minut od pláže, ale v tomhle regionu a počasí její krásy určitě nevyniknout tak, jako někde v Karibiku. Přesto je to ale moc hezký místo. Pokusím se na web postupem času dát nějaké fotky.
Moji spolubydlíci také odjeli na dovolenou do Řecka, takže na celý týden mám byt jen pro sebe, paráda! :-)
Posledním milníkem minulého týdne byla pak moje návštěva české ambasády. Podařilo se mi domluvit si schůzku přímo se zástupcem velvyslance, který se ukázal být moc milým člověkem. Pěkně jsme si popovídali a moje návštěva by se tak třeba mohla stát základem nějaké vzájemné spolupráce. To bych moc rád.  V závěru té schůzky jsem byl dokonce představen samotnému panu velvyslanci. Tak uvidíme, bude-li z toho něco, cesty Boží vedou mnohdy roztodivnými stezkami.
Dnes začalo pršet, asi začíná typický dánský podzim. To znamená déšť, dešť, déšť. Užívejte babího léta tam na jihu.
Mějte se krásně, stay tuned.
Z.


úterý 4. září 2012

Hozen do vody

Tak, a je to tu, začátek školy. Zítra mě čeká první přednáška. Těším se na ní, ale jsem i trochu nervózní, snad to bude fajn! Poslední dny jsem strávil běháním po dánských úřadech a školních odděleních vyřizováním oficialit. Musím říct, že slovo byrokracie má pro mě ode dneška skutečně konkrétní význam. Ale nakonec se to povedlo, získal jsem dánské CPR Number, čímž jsem konečně začal v téhle zemi existovat. Dokonce mi už přidělili mého doktora, ale snad ho nebudu potřebovat. Zdravotní karta by mi měla přijít poštou asi za 2 týdny. S tímhle číslem už si konečně můžu zařídit telefonní číslo, internet, bankovní účet a co víc, můžu začít hledat práci.
Hledání práce bude asi mou hlavní snahou v budoucích týdnech. Tedy, pokud na to zbyde čas, v což pevně doufám. Koukal jsem, kolik nám naložili čtení a jdou na mě mrákoty. Například do pátku je to 90 stránek, anglicky. Mám dojem, že jednoduché to tady skutečně nebude. Ale snad to zvládnu.
Taky jsem zkontaktoval české velvyslanectví v Kodani, chtěl bych tam v budoucnu jít na stáž. Bohužel, v současné době se stážisty prý nepočítají. Mám ale domluvenou schůzku se zástupcem velvyslance, tak třeba ho nějak ohromim! :-)

No, zatím se tady rozhodně nenudím. Což je určitě dobře, alespoň nezbývá tolik času na stesk po domově ...
Mějte se krásně, čtěte, zase brzy se přihlásím. (pokud na to budu mít po tom čtecím maratonu vůbec sílu) ! :-)