Tak, a je tu říjen.
Hrozně to utíká, už jsem v Dánsku více než měsíc. Ano, jen jeden měsíc,
ale stalo se toho během něj tolik, že září 2012 aspiruje na vítěze
v anketě zvané nejrušnější měsíc v mém životě.
Spousta věcí se neudála
ze dne na den, ale protože jsem trochu pověrčivý, nechtěl jsem o nich předem
referovat na blogu, abych to nezakřikl. Ale teď snad už mohu.
Už hned při prvních dnech
v Dánsku jsem se seznámil s paní Leou Larsen. Je to osoba
s velmi zajímavým životním příběhem, neboť jí v Dánsku zastihla sovětská
okupace Československa a ona se zde rozhodla zůstat, ačkoliv skoro nic neměla.
Nyní už tu žije mnoho let a má celkem 5 dětí, takže pěkně rozvětvenou rodinu,
kterou jsem měl tu čest také poznat. Tohle setkání bylo určitě jedním
z nejinspirativnějších, která jsem v životě zažil a nakonec mělo vliv
na celý můj dosavadní život tady v Dánsku.
Tak jak to tedy bylo ...
Jak jsem zde už psal, tak
jsem celé září bydlel v Kodani na ostrově Amager se slovenským párem. Nájem
byl hrozně vysoký, ale v té době jsem byl rád, že alespoň mám kde bydlet,
protože spousta studentů stále žije v hostelech. Sehnat ubytování
v Kodani, obzvláště v září je nejen těžká, ale i velmi drahá
záležitost. V bydlení jsem ale nebyl moc spokojený. Necítil jsem se tam
v žádném případě jako doma a proto jsem celé dny trávil většinou
v knihovně, protože čtení máme pořád hodně. Říkal jsem si, že to není
zrovna nejlepší začátek, protože až tady jsem zjistil, jak moc je důležité mít
místo, kterému říkáte domov. Kdoví, jak by to se mnou dopadlo, kdybych se
nepotkal s paní Laursen, protože občas toho na mě bylo už opravdu dost.
Teď už taky vím, jak
velkou roli hrají v životě člověka štěstí a náhody. A já štěstí opravdu
měl. Paní Laursen je naprosto obdivuhodným aktivním člověkem. Pomáhala mi
s registrací na dánských úřadech, s obstaráním kola a mnoha dalšími
věcmi. Nikdy jí asi nebudu moci dostatečně poděkovat za to, co pro mě udělala. Když
slyšela, jak vysoké nájemné platím, tak mi hned začala pomáhat i s hledáním
nějakého jiného bydlení. Ale na kolej jsem naprosto neměl šanci a na byty se
v Kodani taky stojí fronty. A v tomhle momentě hrála náhoda hlavní
roli. Lea byla někdy během září na návštěvě u rodičů dívky jednoho ze svých
synů, kteří žijí nedaleko od ní v městečku Hørsholm severně od Kodaně.
Jejich syn a dcera se paradoxně odstěhovali na koleje a oni tak měli
v domě volný pokoj. Když slyšeli, co platím v Kodani, zdálo se jim to
moc a nabídli paní Laursen, že bych u nich mohl bydlet mnohem levněji.
Za týden potom jsme k nim
jeli na seznamovací návštěvu. Hned na první pohled mi oba padli do oka, ale byl
jsem nervózní z toho, jaký dojem jsem udělal já. Snad i ta kytice, co jsem
koupil, zapůsobila a já tak mohl najít místo, kde se cítím opravdu doma. Nastěhoval
jsem se 1. října. Bydlím v krásném domě se zahradou plnou ovocných stromů,
takže si každé ráno trhám jablka do ovesných vloček. Kousek od domu je jedno z nejkrásnějších pobřeží v celém Dánsku. S Gitte a Jakobem
jsme se navíc domluvili, že se budeme vzájemně střídat ve vaření a tak spolu asi
budeme asi docela často večeřet. Už jen těch pár společných večeří, které jsem
za tu chvíli, co tu jsem absolvoval bylo úžasnou příležitostí k tomu sdílet
mezi sebou zkušenosti a zážitky. Jsem si jist, že postupem času mi to pomůže
poznat Dánsko opravdu do hloubky. A navíc je to ideální příležitost ke
trénování dánštiny. U stolu vždycky tak plynule přecházíme z dánštiny do
angličtiny a naopak. Doufám, že si budeme rozumět i nadále. Jsem u nich moc
spokojený.
Jen malá ilustrace toho,
jak moc je v životě důležité štěstí ...
Těsně předtím, než jsem
nastěhoval do nového bydlení, pozvala mě paní Lea Laursen na oslavu narozenin
jednoho ze svých synů. Byl to naprosto úžasný večer. Další střípek do mozaiky
mého poznávání Dánska. Myslím, že poznávat kulturu cizí země nejen jako
pozorovatel, ale taky jako aktivní účastník toho, co se děje, je prostě
nenahraditelné. Navíc jsem tam poznal spoustu skvělých lidí. Budu rád, když
zůstaneme v kontaktu i do budoucna.
Povedla se mi taky věc, o
které jsem si zpočátku myslel že je úplně mimo realitu. Podařilo se mi získat
stáž na Velvyslanectví ČR v Kodani, přestože jejich původní stanovisko
bylo, že se stážisty nepočítají. Po rozhovoru se zástupcem velvyslance, o
kterém jsem psal v jednom z předchozích příspěvků jsem dostal za úkol
zpracovat článek v dánských novinách Politiken do reportu pro české
ministerstvo zahraničí. Tak jsem to doma udělal a ani jsem nečekal tak
pozitivní reakci. No, prostě to vyšlo, jsem moc rád. Přecejen ten rok dánštiny
na Karlovce nebyl zbytečný. Mojí prací bude vlastně to samé. Budu pročítat
dánský tisk a hledat informace, zajímavé pro Českou republiku. Takže taková
malá špionáž. :-D Měsíc potrvá, než mi na ministerstvu zahraničí vyřídí žádost
a udělají nějaké bezpečnostní prověrky, takže oficiálně asi nastoupím od
listopadu. Zatím tak chodím na ambasádu neoficiálně pomáhat při různých akcích,
z nichž některé jsou hodně zajímavé.
Hodně mi tu chybí hudba.
Nemám tady saxofon a tak jediné hudební vyžití mi zatím poskytuje sbor, do
kterého jsem se přihlásil. Zpívám bas. :-D Až sem pojedu zpět, určitě si ale
vezmu saxofon a budu hledat kapelu. Kdyby se i to podařilo, bylo by to úžasné.
Mějte se na jihu dobře. Už se na vás těšim.
Danmark er et dejligt land. ( připojuji odkaz na jednu z kultovních dánských hudebních skupin :-))