Tak se zdá, že žádná moje cesta do Dánska se neobejde bez vzrušení. Po loňské eskapádě na kodaňském letišti to však tentokrát začalo už Praze na Florenci. Po nástupu do autobusu jsem se užuž radoval, že budu sedět celou cestu sám. Čekali jsme ale ještě na příjezd spoje z Košic. Po jeho příjezdu moje nadšení hodně rychle vyprchalo, jelikož všechna místa kolem mě zabrala velká romská rodina, navíc mluvící ukrajinsky. Proti tomu nic, jenže byli tak neuvěřitelně hluční, že jsem si už někde u Lovosic vyjednával se stevardkou přesazení. Naštěstí se to podařilo a já skončil na dvousedadle, kde jsem seděl sám, takže po cestě se bylo možné naštelovat do polohy, která alespoň vzdáleně připomínala tu, ve které lide obvykle spí. Cesta, jejíž závěrečná část probíhala na palubě trajektu Princesse Benedikte pak už probíhala celkem v klidu a já tak mohl v 7:00 ráno vystoupit v Kodani. Obtěžkán dvěma kufry a batohem jsem přemýšlel co dál. Na pár dní, než se mi podaří najít si ubytování se mi podařilo domluvit spaní u jedné známé mojí kmotry. Je to moc milá dáma. V Dánsku už žije dlouho a dokonce se tu i vdala. Bydlí ale asi 45 vlakem na sever od Kodaně. Nechtělo se mi tam chodit takhle brzy ráno, a tak jsem se rozhodl podívat se v centru na některá místa, kde jsem byl už loni.
Svou procházku jsem ale asi po hodině vzdal, protože ty kufry se prostě nedaly unést. Ale asi budu mít ještě mnoho příležitostí prozkoumat město pořádně.
Nakonec jsem tedy skončil na hlavním nádraží, kde jsem hacknul internet v McDonaldu.Po špekulování nad tím, jakou jízdenku si koupit( nechtělo se mi věřit, že by byla tak šíleně drahá - ale byla), jsem se konečně vydal směr Kokkedal. Cestování, to je holt jedna z nejdražších věcí v Dánsku.
Teď tedy bydlím u paní Thorsen, která byla tak hodná, a na pár dní mě u sebe nechala. Hledání bytu mě čeká v nejbližších dnech, tak držte palce, ať nenaletím.
Dneska začaly introduction days, ale o tom až někdy přístě.
Mějte se fajn a stay tuned.
Z.
zdenek dagbog
OdpovědětVymazat