Po rozloučení polibku od své milé Majdy ( jak taky jinak :-D )šlo všechno nejdřív podle plánu. Kontrola naobjevila sebemenší známky kontrabandu a samotný let proběhl bezproblémověa a rychle utekl. Na přistání s nádherným pohledem na dánské pobřeží půjde asi jen těžko zapomenout. Jenže pak začaly nevídané věci. Na celém kodaňském letišti totiž přestal fungovat systém odbavování zavazadel a nastal tak neskutečný chaos, kdy tisíce lidí pobíhaly po letišti snažíce se najít své zavazadalo. Mně samotnému se podařilo dostat se ke své tašce až po dvou hodinách od příletu. Takže celkem veselý začátek. Nicméně tenhle dost nepříjemný zážitek naštěstí překonal jiný, daleko zajímavější. Na palubě letadlo seděl totiž jen pár řad přede mnou Tomaš Berdych, pro ty, co se příliš nezajímají o sport, nejlepší současný český tenista a mně se při dlouhém čekání na kufry podařilo získat podpis přímo na boarding pass a dokonce prohodit pár slov, paráda. Takže mé očekávání celkem nudné cesty rychle vzalo za své. Vlak už jsem naštěstí chytil bez problémů a vzhůru směr Helsingør. V důchu průběhu celé cesty mi samozřejmě z nádraží těsně ujel autobus a byl jsem nucen hmed zapojit své chatrné znalosti dánštiny. Kupodivu komunikace proběhla až nad očekávání úspěšně a dáma, které jsem se ptal, mě za živého hovoru dovedla až téměř ke škole. Po lehké konverzaci a buzení školníka se mi konečně podařilo v půl jedenácté večer dorazit na pokoj, který sdílím s jedním Francouzem, jmenuje se Antoine.
Takže dneska toho bylo celkem dost, jsem zvědav, co přijde zítra. Teším se.
Žádné komentáře:
Okomentovat